Dva srpny k připomenutí

sobota 27. srpen 2011 15:07

Když jsem se 15.8.1968 vracel - tehdy student filozofické fakulty UP v Olomouci -z prázdninového pobytu v Rakousku, varovali mě vídenští příbuzní před návratem domů, protože k nám brzy vtrhnou Rusové. Přesvědčoval jsem je, že jejich obavy jsou zcela liché, protože sice doma děláme věci, které se Rusům (tj. SSSR) už před pár měsíci přestaly líbit, ale nemohou nic dělat, protože jim to nedovolí tlak světového mínění,

které to naše snažení o socialismus s lidskou tváří podporuje a Sověti to musejí respektovat. Prozření z toho omylu – omluvitelného tehdy ještě snad vzhledem k 23 letům věku – bylo toho rána 21. srpna 1968 sice kruté, nebylo však kupodivu spojené s beznadějí, nýbrž naopak s jakousi erupcí činorodosti motivované – to už ovšem zavánělo neomluvitelnou pitomostí – odhodláním: my vám ještě ukážeme! Neboť skutečně se v těch prvních dnech po invazi „bratrských vojsk“ zdálo být možné věřit, že tomu snění o životě v lepším společenském prostředí nemusí být definitivně konec, naopak, zdálo se nám (mám důvod se domnívat, že mohu mluvit i za několik svých stejně důvěřivých, nezkušených a nedostatečně vzdělaných vrstevníků), že se právě teď stalo Pražské jaro záležitostí světovou, že všechny ty hlasy, které se ozývají na naši podporu, jsou zbraní, se kterou je možné čelit tankům s tou podmínkou ovšem, že to sami nevzdáme…Jak známo, vzdali to ze všech nejdříve s výjimkou F. Kriegela ti, kterým jsme před Srpnem 68 chtěli dát šanci, aby nás přes všechna zklamání, která nám v minulosti jejich soudruzi předchůdci připravili, vedli i do těch nových a nadějnějších časů, kterým se, jak se nám zdálo, od jara 1968 začala otevírat dvířka…Za rok už byl ovšem konec všem nadějím a Srpen 1969 byl mnohem horším zklamáním než ten z roku 68, neboť to bylo zklamání z těch, kteří nám oplátkou za naši podporu v jejich úsilí udržet se u moci slibovali „být s námi“¨: už to byli totiž zase ti naši vlastní lidé, kteří se postavili proti těm, kteří ještě chtěli zachraňovat už snad jen tu vzpomínku na odhodlání nedat se a „ukázat jim to“ ze srpna 1968, a pak ovšem také dát možnost Dubčekovi a spol. ukázat, že v nich zbylo něco z lidské důstojnosti dostačující aspoň k odchodu z funkcí, ve kterých už byli jen loutkami v rukou nových místodržících…

Spolu s mnoha jsem se pak po tom druhém srpnu domníval, že tohle zlo je přece jen k něčemu dobré: totiž k definitivní ztrátě iluzí o „demokratickém socialismu“ a k přesvědčení, že komunismus jako alternativa kapitalismu a liberální demokracie může být ustaven a udržen pouze násilím. Pád komunistických režimů v Evropě v roce 1989 se zdál být tou poslední tečkou za tragickou zkušeností s pokusem o násilnou realizaci utopického projektu ideální společnosti a s iluzí jejího fungování, kterou inspirátorům a organizátorům revolučního teroru pomáhali udržovat i političtí snílci všech zemí spojení vírou v možnost nastolení „sociální spravedlnosti“ i za cenu milionů obětovaných životů.

Význam druhého srpna spočíval však i v redukci onoho terminologického zmatku vyvolaného pokusy o odpovídající definici situace, ve které se po 21. srpnu 1968 ocitly stát a společnost: vpád cizích vojsk, zabíjení neozbrojených občanů napadeného státu, odvlečení představitelů státu na území agresora, pokus o instalaci loutkových orgánů státní moci a správy státu agresorem, to vše vykazovalo znaky okupace, jak si na tu německou vzpomínali pamětníci 15. března 1939. a jak ji také definuje mezinárodní právo. Problém s popisem situace z hlediska právních definic stavu státu nastal po podpisu Smlouvy o dočasném pobytu vojsk na území Československa a po jejím schválení parlamentem. Zde přestala fungovat paralela s historickou zkušeností okupace německé, protože k výkonu státní moci a k jeho správě se vrátili ti, kteří tyto funkce vykonávali před agresí cizích vojsk. Náhle zde byl problém s užitím pojmu okupace, protože přes přítomnost vojsk agresora na území státu se jeho správa zdála být v rukou těch, kteří ji vykonávali sice nikoliv na základě výsledků voleb, přece však s jakousi mírou souhlasu snad i většiny občanů státu. To vše se změnilo po 21. srpnu 1969: neozbrojené občany při protestních demonstracích k výročí agrese cizích států vůči jejich státu zabíjely podle rozkazů z části těch samých představitelů státní moci represivní orgány této moci  a od té chvíle již tedy nebylo možné uchýlit se pro obhajobu takového jednání k pojmu okupace: násilí ze srpna 1969 již bylo násilím státu proti vlastním občanům a tedy zločinem, ke kterému představitelé tohoto státu dali zcela vědomě souhlas. Tento zločin, který byl začátkem období tzv. „normalizace“, ovšem zapadá do celé řady zločinů, kterých se dopouštěly komunistické režimy všude tam, kde k tomu dostaly příležitost instalací totalitní moci.

Byl-li tedy  srpen 1968 hanebným aktem agrese proti státu, musí být srpen 1969 připomínán jako hanebný akt agrese státu proti vlastním občanům. Tuto hanbu pak násobí podíl těch, kteří účastí na této agresi zradili důvěru, kterou jsme do nich – za sebe mohu uvést, že naivně a hloupě - vkládali ještě i po jejich selhání ze srpna 1968. Odmítal jsem proto a odmítám vidět v A. Dubčekovi, pro mnohé doma i za hranicemi symbolu Pražského jara, postavu tragickou protože čelící dějům, které zvládnout bylo nad její síly. V tragédii je totiž zákonem žánru přítomna vznešenost, která ozařuje úsilí, se kterým hrdina čelí nezvratnému osudu přinášejícímu zkázu; osoba Alexandra Dubčeka (R.I.P) je však od srpna 1969 pokryta hanbou.

 

Antonín Blažek

21.8.2011

 

Antonín Blažek

dr.med.cerny,obcan EU ale ne Ceskamuj nahled na Dubceka spol je zcela opacny20:2830.8.2011 20:28:52
janvarguličLetmá setkání..07:4328.8.2011 7:43:53
fslimJe to tak22:0427.8.2011 22:04:57

Počet příspěvků: 3, poslední 30.8.2011 20:28:52 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Antonín Blažek

Antonín Blažek

Témata politiky domácí a zahraniční, kultura, historie...

Člověk s pestrým životopisem a díky tomu s mnoha zkušenostmi a s některými nepříliš užitečnými znalostmi; většinu aktivního života dělník s univerzitním vzděláním, chvíli politik, vysokoškolský učitel a mnoho let diplomat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy